denik robky od Ostravy

Nevařila, ale žrala. A nejenom kašičku. Všecko co zustalo na kuchyňske lince, na stole, pod stolem, pod klecema s ptakama. Prostě taka všestrana všežrava a vesela myšička. Zabydlela se u nas a jaksi nechapala že my z teho nejsme nadšeni. Řikam Tato musime cosi zrobit. Mame pastičky na myši? Stary se zadumaně zvedl, dustojně odkračel do předsině ke skřini s duležityma věcma a dluho se nevracel. Utekly večerni zpravy a pul Ordinace a furt nic. Začala jsem se bat že se… Celý článek ›

Zase jsme si zrobili vylet do Přibora. Tentokrat ne hledat otužilce ale podivat se na valentynskou pouť. Přiboraci totiž kdysi postavili kostel svateho Valentyna.... On vubec ten vyběr svatych neni žadna sranda. Musi se zrobit promyšleně bo pak se podle nich musi robit aj poutě a něsmi to byt moc od sebe nebo naopak u sebe v kalendařu. No a s tim Valentynem to Přiboraci vychytali bo jine město na Valentyna pouť něrobi.Přibor je strašně stare město a aj ta pouť je jak ze… Celý článek ›

Zase po par letech je tu duvod aby chlapi šileli a baby se zasněnym pohledem ziraly do dalky. U nas doma je to hodně naročna doba. Stary na dva tydny zaparkuje do obyvaku před televizu a vyžaduje pravidelny přisun jidla a piti. No kdyby jen to tak by bylo dobře. On ale neni schopny snašet sam ty nervy ze sportovnich vykonu a vyžaduje ať u teho sedim s nim.Jeho proživani je ruzne podle sportu. U biatlonu vrtěl nohama jak by tam měl mravence. (V unoru a doma vyloučene.) Jak zavodnik… Celý článek ›

V Přiboře je dobře utajeny klub otužilcu. Sidlo ma v budově pošty. Kdybyste tam chtěli hledat jakusi cedulu jako že Klub otužilcu pošta Přibor kancelař čislo 3 - tak to ni. Žaden se k tomu oficialně něhlasi, nikde žadny zaznam, policajti o nich nevi, na poště marne se ptat, na městsky uřad raději nechoďte. Cela akce je totiž přisně tajna a je do ni zasvěceny každy obyvatel Přibora. Kdo jde na poštu nebo z ni - nechava otevřene hlavni dveře. Aby to bylo jiste že… Celý článek ›

Roky razim heslo Aspoň jednoho pořadneho ptaka v baraku. Dřiv se tomu muj stary potutelně usmival, fčil se mrači. Něvim proč bo furt kupuju andulky nebo korelu. Bylo aj obdobi zebřiček a ryžovniku, ale to už je davno. Už vic jak rok mame Loriho, modrobileho andulaka ručně dokrmeneho. Diky tomu je od maleho děcka krotky, chodi na prst, pochoduje s chuti po rameně, nejraději stoji na hlavě – moji – anebo pochoduje po stole a oštipuje co najde. Miluje počitač, je to… Celý článek ›

Minule jsem psala že leto je za nama, fčil by to chtělo napsat Zima je s nama. To by mi žaden něvěřil a stary by měl komentaře jako že Matko jak je ti zima tak přilož do kamen, oblikni se pořadně a podivej se z okna že žadna zima nikde nic. Psi se něobtěžovali nahodit pořadny kožuch, kanarovi furt roste na zahradě pampeliškove listi /on je synek na salaty/, kamošce v panelaku zatuhly radiatory bo v nich není žaden pohyb vody, místo lyži asi vytahnu motyku a ryč a… Celý článek ›