A je tu olympiada....
Publikováno 09.02.2014 v 23:46 v kategorii 2014, přečteno: 75x
Zase po par letech je tu duvod aby chlapi šileli a baby se zasněnym pohledem ziraly do dalky. U nas doma je to hodně naročna doba. Stary na dva tydny zaparkuje do obyvaku před televizu a vyžaduje pravidelny přisun jidla a piti. No kdyby jen to tak by bylo dobře. On ale neni schopny snašet sam ty nervy ze sportovnich vykonu a vyžaduje ať u teho sedim s nim.
Jeho proživani je ruzne podle sportu. U biatlonu vrtěl nohama jak by tam měl mravence. (V unoru a doma vyloučene.) Jak zavodnik bral do ruky pušku tak stary chytnul alespoň polštař a měla jsem važne obavy že s nim hodi po televizi jak se mu cosik nebude pozdavat... Naš synek vyhral bronz a stary slavnostně otevřel pul litra slivovice a vyžadoval že si musime připit bo ta olympiada začala vyborně a něsmime to pokazit.
Dněska jezdila Sablikova a to byl horor. Stary měl take nervy že jsem mu musela třikrat aj přes jeho odpor změřit tlak. No nechcu byt vdova a dat mu napsat na hrob - umřel štěstim kvuli Sablikove - to by vypadalo že mi zahybal a umřel akorat při tom, že....
Furt je přišpendleny u televize, na zachod chodi až ve chvili nejvyšši nouze, navzdory prostatě je tam jen chvilu, ani noviny už tam nečte, naopak to vypada že tam mame myši, duchy, tmu a mraz, protože je strašnym fofrem zpatky a zas hledi na obrazovku jak by čekal že nějaky sportovec z bedynky hupsne k nam do obyvaku, sedne si k němu na gauč a bude si chtit pokecat jak je v Soči.
Ja jsem dneska v klidu čučela na krasobrusleni, zasněny pohled upřeny na ty ladne piruety a zatlačovala jsem slzu v oku bo se mnou stary v životě tak krasně piruety něrobil. Par pokusu o učast na plese skončilo neslavně, darmo vzpominat. Ale zas bylo zajimave jak muže chlop pruměrne vyšky aj vahy lehce zrobit dojem slona. No nic, zpatky k olympiadě.
Zatim to šlo - byly take fajne normalni sporty. Děsim se chvile kdy přijde hokej. To budě infarktovy stav furt...
Jo šestnact roku zpatky to bylo jine kafe. Byli jsme na chalupě. Tata pozval svoje čtyři bratrance - jeden přijel po rokach ze Švedska, tak se zrobil rodinny sraz. Krasny vikend.... Ja sama robka a šest chlapu kteři chtěli jist, pit a utěšovat jak se tym hokejovym synkum nědařilo.
Jenže pak přišel posledni zapas, vstavalo se strašně brzo rano a v obyvaku to vypadalo jak v kině když se promita super kovbojka. Ti mili sedmdesatnici vyvaděli jak zamlada. Poposedavali jak na jehlach, šermovali rukama - no asi chtěli ten puk dostrkat do branky sami, vykřikovali strašne věci a celkově robili dojem že tata doktor budě muset zasahovat, pokud ovšem neklepne v prvni řadě jeho.
Už jsem uvažovala kolik mrtvych odveze pohřebacke auto naraz. Bylo by asi trochu divne volat - přijeďte prosim mam tady pět mrtvych stařiku, tři umřeli rozčilenim v pruběhu hry a dva kleplo od štěsti jak jsme vyhrali. Ale parte by vypadalo ohromně - umřeli při hokeji, čest jejich pamatce.... Taka sportovni smrt.
Ale přežili jsme fšeci. Ovšem slavilo se tak že chalupa malem spadla, trochu se přerovnaly šindele na střeše a hadali jsme se kdo zustane střizlivy aby mohl druhy den zajet do obchodu pro čerstve rohliky.
Byl to ohromny vikend, no vždyť jsme vyhrali Nagano. Ale je to šestnact roku pryč, fčil je Soči a hokej zatim před nama. Tak si ještě uživam že stary je jakžtakž normalni a snad přežije celu olympiadu bez uhony na zdravi.
Na ty nejduležitejši zapasy se asi poskladame se susedama do jedne chalupy protože take velke věci - to se ma proživat v kolektivu. To se mnohem lip truchli aj jasa a raduje.
Domluvim se se susedkama a jak se budě hrat finale tak si zrobime rusky večer. Kamarad ktery študoval v Sojuzu pujči veliky samovar, navařime velky hrnec boršče a chlopi zajisti igristoje šampaňske. Jesti vyhrajeme tak budě mit robotu sused ktery hraje na trubku. Už ho vidim jak se postavi před chalupu a bude do širokeho okoli vytrubovat naši hymnu.
Cela akce ma jeden haček. Mam hruzu co noveho se během olympiady nauči řikat naš učenlivy andulak.... Aby ještě v letě nevřeštěl Gooooool, ahoj nazdááááárrrrr, goooooooooool!
Jeho proživani je ruzne podle sportu. U biatlonu vrtěl nohama jak by tam měl mravence. (V unoru a doma vyloučene.) Jak zavodnik bral do ruky pušku tak stary chytnul alespoň polštař a měla jsem važne obavy že s nim hodi po televizi jak se mu cosik nebude pozdavat... Naš synek vyhral bronz a stary slavnostně otevřel pul litra slivovice a vyžadoval že si musime připit bo ta olympiada začala vyborně a něsmime to pokazit.
Dněska jezdila Sablikova a to byl horor. Stary měl take nervy že jsem mu musela třikrat aj přes jeho odpor změřit tlak. No nechcu byt vdova a dat mu napsat na hrob - umřel štěstim kvuli Sablikove - to by vypadalo že mi zahybal a umřel akorat při tom, že....
Furt je přišpendleny u televize, na zachod chodi až ve chvili nejvyšši nouze, navzdory prostatě je tam jen chvilu, ani noviny už tam nečte, naopak to vypada že tam mame myši, duchy, tmu a mraz, protože je strašnym fofrem zpatky a zas hledi na obrazovku jak by čekal že nějaky sportovec z bedynky hupsne k nam do obyvaku, sedne si k němu na gauč a bude si chtit pokecat jak je v Soči.
Ja jsem dneska v klidu čučela na krasobrusleni, zasněny pohled upřeny na ty ladne piruety a zatlačovala jsem slzu v oku bo se mnou stary v životě tak krasně piruety něrobil. Par pokusu o učast na plese skončilo neslavně, darmo vzpominat. Ale zas bylo zajimave jak muže chlop pruměrne vyšky aj vahy lehce zrobit dojem slona. No nic, zpatky k olympiadě.
Zatim to šlo - byly take fajne normalni sporty. Děsim se chvile kdy přijde hokej. To budě infarktovy stav furt...
Jo šestnact roku zpatky to bylo jine kafe. Byli jsme na chalupě. Tata pozval svoje čtyři bratrance - jeden přijel po rokach ze Švedska, tak se zrobil rodinny sraz. Krasny vikend.... Ja sama robka a šest chlapu kteři chtěli jist, pit a utěšovat jak se tym hokejovym synkum nědařilo.
Jenže pak přišel posledni zapas, vstavalo se strašně brzo rano a v obyvaku to vypadalo jak v kině když se promita super kovbojka. Ti mili sedmdesatnici vyvaděli jak zamlada. Poposedavali jak na jehlach, šermovali rukama - no asi chtěli ten puk dostrkat do branky sami, vykřikovali strašne věci a celkově robili dojem že tata doktor budě muset zasahovat, pokud ovšem neklepne v prvni řadě jeho.
Už jsem uvažovala kolik mrtvych odveze pohřebacke auto naraz. Bylo by asi trochu divne volat - přijeďte prosim mam tady pět mrtvych stařiku, tři umřeli rozčilenim v pruběhu hry a dva kleplo od štěsti jak jsme vyhrali. Ale parte by vypadalo ohromně - umřeli při hokeji, čest jejich pamatce.... Taka sportovni smrt.
Ale přežili jsme fšeci. Ovšem slavilo se tak že chalupa malem spadla, trochu se přerovnaly šindele na střeše a hadali jsme se kdo zustane střizlivy aby mohl druhy den zajet do obchodu pro čerstve rohliky.
Byl to ohromny vikend, no vždyť jsme vyhrali Nagano. Ale je to šestnact roku pryč, fčil je Soči a hokej zatim před nama. Tak si ještě uživam že stary je jakžtakž normalni a snad přežije celu olympiadu bez uhony na zdravi.
Na ty nejduležitejši zapasy se asi poskladame se susedama do jedne chalupy protože take velke věci - to se ma proživat v kolektivu. To se mnohem lip truchli aj jasa a raduje.
Domluvim se se susedkama a jak se budě hrat finale tak si zrobime rusky večer. Kamarad ktery študoval v Sojuzu pujči veliky samovar, navařime velky hrnec boršče a chlopi zajisti igristoje šampaňske. Jesti vyhrajeme tak budě mit robotu sused ktery hraje na trubku. Už ho vidim jak se postavi před chalupu a bude do širokeho okoli vytrubovat naši hymnu.
Cela akce ma jeden haček. Mam hruzu co noveho se během olympiady nauči řikat naš učenlivy andulak.... Aby ještě v letě nevřeštěl Gooooool, ahoj nazdááááárrrrr, goooooooooool!
Komentáře
Celkem 0 komentářů