Lori a Bibi

Roky razim heslo Aspoň jednoho pořadneho ptaka v baraku. Dřiv se tomu muj stary potutelně usmival, fčil se mrači. Něvim proč bo furt kupuju andulky nebo korelu. Bylo aj obdobi zebřiček a ryžovniku, ale to už je davno.

Už vic jak rok mame Loriho, modrobileho andulaka ručně dokrmeneho. Diky tomu je od maleho děcka krotky, chodi na prst, pochoduje s chuti po rameně, nejraději stoji na hlavě – moji – anebo pochoduje po stole a oštipuje co najde.

Miluje počitač, je to moderni ptak…. Oďobava klavesy, jednu teda vysloveně utrhnul… No nic, dal mu přehravam na youtube vychovne pořady s andulkama, aby se necitil nevzdělany a zanedbany.

Mluvit začal brzo. Chapu čerstve rodiče kteři čekaji co řekne děcko jako první, jestli mama nebo tata. Naš andulak uměl jako první štěkat. Zjistila to aj kamoška ktera přišla na kafe. Chvilu pozorně sledovala co Lori vyvadi,pak vytřeštila oči a řika - Slyšim dobře že ten ptak štěka? To byla fakt dobra že to poznala, ono to spiš vypadalo že chudaček ptaček kašle.

Pak vytrvale kňučel. Po zvladnuti psi řeči začal na jednotlive psy volat jejich jmenem a přidaval pozdrav, podle nalady Ahoj nebo Nazdááááááááárrrrrr. Zřejmě ho cosi učil aj muj stary protože ptak chvilema mlaskal a zřetelně řikal ťuťuťu.

Když pochopil zasady provozu v naši domacnosti, začal občas pokřikovat Ťapko fuj když Ťapina štěkala. Ovšem zmatl mě rozčilenym vykřikem Co to děláš!!!, s tím začal v letě. Až za tři tydny mi došlo, že to jsem vždycky křikla na psy jak se hrabali v hlině v květinačich, co staly v obyvaku na zemi. Jenže Lori s tim začal ve chvili kdy už kytky byly na zahradě…

Pul roku byl Lorinek sam. Pak jsem to nevydržela a koupila jsem Bibinku. Je taky modrobila, teda vic bila jak modra, Lorin opačně.

Bibi vyrostla jako normalni andulkove děcko mezi ptakama a lidi se boji. Lorin se zas boji ptaku. Takže tři měsice bydleli každy ve svoji kleci hned vedle sebe, ale spolu to nešlo. Loriho chytal smrtelny strach z litajici Bibi. A ona se tak chtěla družit…. No smula.

Pak se znami chtěli zbavit kanarka, takeho ročniho maleho ptačka. Zavzpominala jsem na něbožku babi, ta měla kdysi taky kanarka a bylo to lepši jak radio. Takže přibyl kanar.

Jenže nepřibyla klec, tak jsem kanara dala k Bibi. Kanar se po cestě ve škatuli od bot vubec nětvařil vyděšeně. Jak jsem ho pustila do klece, rozhlidnul se vpravo vlevo,aha, žradlo je vpravo, a šel zobat.

Bibi hrůzou skočila doleva skoro na strop, křečovitě se držela dratu klece a přes rameno se vyděšeně divala, jaky vetřelec to tam je.

Tož zvykli si…. „Chudak“ kanarek se tak zabydlel že za měsíc začal Bibinku vyhanět od žradla. Pohled na kanara vztekle syčiciho na andulku byl hrozny. Bibi malem padala hladem a kanar už v misce na žradlo skoro bydlel. Stav vyžadoval okamžite řešeni, hrozily ztraty na papouškove straně.

Rozhodla jsem že kanara přesadim. Mazal do male klece, kde dofčil bydlel Lori, a Lori musel k Bibi do velke klece. Nadšena Bibi se na Loriho vrhla jako na vitaneho společnika, on v tom ale viděl utok na vlastni život a snažil se utect na opačny konec klece.

Třikrat jsem toho chuděru vytahla z klece a měla jsem s nim važny rozhovor o soužiti andulek opačneho pohlavi. Ptak vypadal jak děcko ktere nechce chodit do školky. Ale už to něšlo vratit, musel vydržet.

Za dva tydny si na sebe zvykli a byli nejlepši kamaradi. Sedi na jednom bidylku a furt si vykladaji cosi ze zobaku do zobaku. Bibi zapomněla že jeji nejlepši hračka bylo zrcatko s kuličkama počitadla. Lori zanedbaval svůj mosazny zvoneček a naš barak byl naraz taky skoro tichy…

Jenže Bibi přišla zvoněni na chuť a Lori se přidal. Zvoneček od Bibi je maly a plechovy, Lorinek ma ten větši mosazny. A jak to na ně přijde tak zvoni oba naraz. Buši zobakama do zvonku, občas je to prašti zpětnym pohybem, no vypada to jak Kaiser jak si hral v Kouzelnikovi na učitele tělocviku a pral se s boxerskym pytlem.

Když ptaci nezvoni, tak štěbetaji. Nahlas. Televizu není slyšet, musí se zesilit. Staremu to u hokeje nevadi ale ja ztracim přehled co kdo mluvi v Ordinaci, jake řeči kdo vede v Ulici a Cesty domu je ve finale ganc jiny pachatel než si myslim ja. V mojem životě zavladl chaos, ale u andulek je všecko vyřešene, probrane, dojednane a bavi se dobře.

Pravidelně v osm večer začne zpivat kanar, asi to tak měl domluvene s puvodnim majitelem nebo ho rozveseli předpověď počasi. Ovšem dva dny už ma pauzu a venku mrzne….

Kanar je milovnik zeleneho. Na jeho starem bytě jsem si dobře všimla že ma v kleci listy salatu a tak ho aj fčil přikrmuju – u keřičkovych rajčat roste jedna zapomenuta statečna pampeliška a kanar diky tomu dostava i teď za mrazu jeden list dvakrat tydne.

Keřičkove rajčata totiž odmitly loni rodit i umřit, vyrostly jakesi opožděne, tak jsem je aj s puvodnim květinačem dala do ložnice na okno a ony si ve čtyřech květinačich už dva měsice chovaji tři krasne male zelene rajčatka. Při te užasne rychlosti dozravani se mužu těšit že koncem května bude sklizeň. A v srpnu pak čtvrte rajče protože jeden vyhon fčil kvete.

Ale jaro se bliži, Bibi včera hopsala po kleci jaksi moc vesele a vypada to, že bych mohla pořidit budku na rodinny život. A budeme mět hejno krasnych modrobilych andulek, ručně člověkama krmenych a proto krotkych.

Akorat jim stary bude muset zrobit na pudě apartma protože taka velka partyja už by robila v obyvaku moc veky kraval a ja bych všecky serialy mohla sledovat akorat jako pantomimu. A to bych fakt nerada….