Rozhoupala jsem radnični věž

Minule jsem psala že leto je za nama, fčil by to chtělo napsat Zima je s nama. To by mi žaden něvěřil a stary by měl komentaře jako že Matko jak je ti zima tak přilož do kamen, oblikni se pořadně a podivej se z okna že žadna zima nikde nic.

Psi se něobtěžovali nahodit pořadny kožuch, kanarovi furt roste na zahradě pampeliškove listi /on je synek na salaty/, kamošce v panelaku zatuhly radiatory bo v nich není žaden pohyb vody, místo lyži asi vytahnu motyku a ryč a zahajim jaro.

Sněhu není, ale vanoce aj Silvestr je podle kalendaře a přijit musí. Kamoška Katka vymyslela že vyrazime do kulturhauzu do Zabřehu na filmovy ples. Sestava užasna – Katka a Karel, Pavlina sama bo je šťastně rozvedena, druha taka je Jarka, další sama je Radka, no a ja a muj stary.

Katka prohlasila že se namaskujeme za arabskeho šejka a jeho harem. Jako že Karel a jeho harem. Muj stary by asi robil stražce haremu, ovšem to by ten harem musel mit pipu, pivo a Plzeň. Myšlenka krasna a odvažna, ale kulturak se opravuje, jaksik špatně a dluho a ve finale ples zrušili bo něbyly dokončene hajzliky v suterenu.

Kateřina nězavahala a objevila že další zajimavy Silvestr budě v restauraci pod věži – tam jak bylo to divadelko a Maruška Rottrova. Viselo to v luftě – pry jestli se proda dost listku.

Kateřina napla sily, obvolavala pulku Ostravy že by měli jit, taky že to musí řict te druhé pulce že by tež měli vyrazit, žhavila internet a socialni sitě, přemluvala sousedy a srdečně zvala rodinu. Třicateho prosince vysilenim padla s telefonem v ruce zrovna ve chvili kdy mi volala že Silvestr je zajištěny.

Tož jsme vyrazili. Našim autem na lpg do Studenky. Tam přeskočit do auta Pavliny bo jeji auto muže do podzemnich garaži zatimco to naše je brane jako podezřele a vybušne. Pak pro Kateřinu s Karlem. Z druhé strany od Haviřova se strategicky přibližily Jarka a Radka. Sraz v garažich pod radnici, na autička tam něnapada žadna rachejtla.

U vchodu ochranka jak pro americkeho prezidenta. Ukazat kabelku – ja ju mam velikosti lodniho kufru a synci asi měli strach že tam mam dva pašovane učastniky, pak si nechat slepit barevny pasek na ruku. Kateřina se šprajcla že ona je děvucha slušna a inteligentni a není třeba ju značkovat jak divoke děcko na diskotece a něchala si pasek dat na ucho kabelky.

Z teho vzniklo ohromne veseli na cely večer bo zachody byly až za zonou hlidani. No a protože Karluv pasek byl taky na kabelce, no – hadejte s čim chodil Karel na toalety. Ano, matě pravdu, kabelku přes ruku a tvařil se že tak chodi běžně. Ochrankaři z něho měli taku srandu že potřeti už šel Karlik raději s prazdnyma rukama bo ochranka se na něho usmivala deset metru dopředu. Akorat se ho pry ptali Fčil bez kabelky?

Muzika hrala tak že fšeci oněměli. Ne užasem ale proto, že mluvit bylo zbytečne – který neuměl odezirat ze rtu, měl smulu. Taky to byl kraval. Marně jsme fšeci ve vedlejši cimře seděli u vina a uvažovali, proč si každy pořadatel aj kapelnik mysli, že čim větši kraval, tim větši uměni a největši nadšeni obecenstva které si chce pokecat, ale muže na sebe akorat spiklenecky mrkat.

Ja jsem už po první pulhodině požadovala po svojem starem pul litru piva a hledala jsem, kde ma ta kapela zesilovač. Však svičky byly na každem stole a po vyhozeni elektriky bych zařvala – a fčil ukažte, jaky mate hlas, frajeři električti!

O pulnoci na nas vyšel termin na vyjezd nahoru na věž radnice. Kolem fšecko buchalo, rachotilo, hřmělo, blyskalo se, chvilema jsem čekala že budě aj tornado. No nic, přežili jsme, tak hura k vytahu a davaj nahoru.

Vždycky jsem si myslela že znam Ostravu zhora – však jezdim přes Bazaly a ty maju větši vyšku jak radnični věž, tož co asi tak muže člověk vidět z radnice zajimaveho že.... Oj chyba lavky a uvažovani. Jak se člověk diva na město šikmo zvrchu, to je cosik jineho jak se diva fakt zhora přimo dolu.

Stojime nahoře na ochozu, kolem pletivo jak na Nuselaku aby žaden gizd něskakal dolu. No stejně by ani němusel řikat že „slibuju já už to znovu neudělám“. Trochu pršelo, kachličky mokre. A to mě v také chvili naskoči v hlavě varovne blikani bacha mokro, auto klouže, pomalu, něriskuj.

A hned naskočilo aj to že klouzat to budě aj na te věži a místo do přikopy spadnu dolu. Šedesat metru, dole dlažba, ja ju prorazim, vletim do těch garaži pod tim, při vši smule se trefim Pavlině na auto, ona chuděra už zrušila havarijni pojistku a mit auto extra pojištěne na to, že ji na něho zhuči Truda na Silvestra z věže radnice – no to by něnapadlo ani mojeho stareho po třidennim pobytu v hospodě.

Zdalo se mi že se věž trochu kymaci. Všude to vybuchuje, eště trochu vane vitr, oj vykyvy vysokych objektu – to je normalni, ale tu je fšecko poddolovane, věž je stara, bože to budě članek do bulvaru – v Ostravě se zřítila radniční věž, desítky mrtvých, špitály zavaleny zraněnými, lékaři odvoláni z dovolených, operační sály přetíženy, dochází krev, Ostrava ochromená hrůzou, co spadne příště....

Řikam si děvucho neplaš. Stoji to tu osmdesat roku, proč by to padalo zrovna fčil. No a proč ne zrovna fčil? Jsi vnučka stavitele, něrob dědovi ostudu. No co, umřel dřiv jak jsem se narodila, ani ho neznam, on mě znal jen jako mamin osmiměsični břuch.

Jsi neteř stryka který stavěl přehrady a ty taky drži dofčil. Nojo, ale ty drži vodu, ale tu je to v luftě.... Trudo, jsi střizliva, ta věž se fakt houpat nemuže... Ale vzala jsem si prašek na vysoky tlak a asi mi od hruzy moc klesnul...

Nejraději bych klesla ja – do přizemi. U vytahu chumel lidi který měl jet dolu dřiv jak my. Rozjařena Kateřina mi řika – už sis to obešla ten ochoz tady dokola? Kyvam že jo. No eště toho trochu, zjišťovat, jestli se to na severu kymaci vic jak na jihu.....

Hrabala jsem v paměti co jsem viděla za pořady o rozkyvanych mrakodrapech, kolik mají centimetru vykyv. Utěšovala jsem se že kdybych byla v tom šilenem novem mrakodrapu jak ho postavili ti Arabi že by to bylo horši.... no ale ten je zase novějši, že.

Po nekonečnych minutach hruzy a planeho sebeutěšovani jsem se dostala do vytahu a hura dolu. To už na mě šly veselejši myšlenky – co kdyby se to utrhlo, co kdyby se to zastavilo kolik je tu asi vzduchu pro tolik lidi a tak.

Na chodnik a pozdějši aj domu jsme dorazili bez urazu, problemu a bez policejni kontroly. Novy rok začal.

Jedno vim po tom šilenem Silvestru jistě – do letadla fakt nikdy nevlezu, teda pokud by mělo odletět někam nahoru. Už chapu svoji sestru, která po prvnim letu v životě přistala v Maroku značně nestřizliva a vykřikovala něco ve smyslu že domu zpatky neleti i kdyby to Středozemni moře měla přeplavat.

Možna na to němame eště věk. Tata začal litat po šedesatce a s chuti vykladal, jake byly turbulence, jak kratka přistavaci draha a divny zvuk motoru.

P.S. Včera jsme chvilu pokecaly se sousedkou a ta mi ličila jak byli na prohlidce vysokych peci. A že byly fakt vysoke a ji tam nahoře něbylo moc dobře. A mi to došlo.... Na Ostravsku muselo odjakživa tolik chlapu farat tak hluboko, že se naopak baby boji byt vysoko, aby se to srovnalo a v regionu vyrostly děcka které se něboji ani vyšek, ani hloubek.